21.2.
"Pojedem na vrtulník, co v něm spadl Remek!?" No proč ne! Na Bořené hoře, kam byl vrtulník přemístěn, jsme už nebyl několik let. Proč? Odrazovala mě cena a recenze kamarádů. Ale co, jednou za čas to přeci vydržíme. Nicméně lom byl zavřený a na místě nikdo nebyl. Telefonní číslo na bráně nám dalo jiné telefonní číslo a to pak ještě jedno, že tam prý už bude někdo, kdo nám určitě přijede odemknout. Nj, ale přeci nebudeme někoho vyhánět a pak platit vstup, když nebude nic vidět… Uděláme nejdřív díru! Skrz díru se zdálo, že je vidět celkem pěkně, jenže jakmile se pán s klíči od brány dověděl, že mu na jeho lomu děláme díru do chudinky ledu, tak nás poslal do patřičných míst. (ale ten led si to fakt zasloužil! :)


Během krátké porady padly dvě závažná rozhodnutí. První, že se nám přístup majitelů lomu nezamlouvá a druhé, mnohem závažnější rozhodnutí, že asi ty patřičná místa, do kterých jsme byli vykázáni, budou nepříliš vzdálené Hříměždice!


Obyčejnou polní lopatku a sekeru, které jsme chtěli použít na díru do ledu, nahradila motorová pila, kterou nezištně půjčil Tomáš Kurfiřt. Už jsem říkal, že jsme potkali u lomu Tomáše Kurfiřta? Tak potkali jsme u lomu na Hříměždicích Tomáše Kurfiřta!


Během přípravy ponoru padala další spousta nelichotivých slov, tentokrát povětšinou na moji adresu, páč jsem vytáhl Martina asi po stu letech pod vodu a on se asi bál a tak se to tak snažil zakrýt!:)


A jinak? I přes nepovedený začátek, konec a hlavně přítomnost fajn kamarádů vše napravil!

DvD