16.2.
Těžko říct, co vedlo Filipa (to je ten na tom posledním obrázku, protože chtěl mermomocí vyfotit svůj nový sucháč, v kterém se shodou okolností také nacházel) k tomu, že se pojedeme zrovna ve středu potápět. A já, nechytrý kluk, jsem mu na to naletěl! Ale odnesl to! Musel mi zajet přes celou Prahu - tj. to město na západ od Brna, pro lahve! :)


Na internetu psal Tomáš Kurfiřt, že je celkem pěkně vidět na pískovně u Kostomlátek. No proč ne? Jenže už nepsal, že je tam závora, asi tisíc cedulek se zákazem vstupu a průmyslová kamera9. Nicméně nic z toho není zeď, že? Ale ten poslední úsek k vodě jsem už prohlásil za těžko zdolatelný - skoro zeď a po cestě jsme viděli ještě jeden lom u Ostré. To je jen kousek od Nymburka a stále na západ od Brna. No vidět tak na tři metry a na dně nic moc, ale měli jsme štěstí. Díru skrz třicet centimetrů tlustý led jsme sekerou (Ježíšku!?! Příští rok chci pilu na led) udělali blízko spadlého stromu a kolem něj to bylo pod vodou vysloveně akvárko. Spousta ryb, které se zřejmě zamilovaly do naší díry v ledu se kolem nás producírovala a schovávala ve větvích mrtvého stromu.


Musím se přiznat, já byl spokojen a radost mě nezkazilo ani to, že Filipovi teklo do masky.

DvD