21.1.
    Původně jsem se chtěli vydat za potápěním úplně jinam na Orlickou přehradu. Všude po okolních lesích bylo znát řádění Orkánu Kyrill, ale mi jsme celkem hladce pokračovali za svým cílem. Jenže ouha… asi 50 metrů před přístupem k vodě byl přes cestu natažen vzrostlý velikán a naše vysoké auto prostě neprojelo. No co, to dojdem. Nafoukli jsem člun, vzali pádla a s funěním došli k vodě. Nasedli jsme a pádlovali, zatím na zkoušku, jak nám to jde, směrem ke skalám. Poručíme větru dešti nebude naše heslo. Po několika minutách usilovné námahy jsme skončili o 10 metrů dál, jenže přesně v opačném směru, než jsme chtěli.
     Člun byl s funěním odnesen, vyfouknut a uložen a my jsme skončili na ponoru na Velkým Víru, kde kromě několika hezkých, velkých ryb nebylo prakticky nic.