24.11.
Protože skoro všechna hlášení ze všech možných lokalit v blízkém i vzdáleném okolí se nezmiňují o perfektní viditelnosti, spíše naopak, rozhodli jsme se tentokrát znova zkusit ponor na skále pod hradem Orlík.

    První skupina, která šla jen do třiceti metrů, aby si udělala nějaké ty ponory před kurzem P** nahlásila poměrně slušnou viditelnost, tak jsme natěšeni ještě čekali na vojáka, než si vše dokonal připraví. Když už byl konečně hotov, tak jsem si zas já musel vyměnit baterie v počítači, ale vše vyšlo, vojáka jsme úspěšně ztratily hned někdy na začátku ponoru a pak zjistily, že dobrá viditelnost je tak do těch třiceti metrů. Potom kolem jednoho s optimismem do jednoho a půl metru. Přesto se nám podařilo najít zbytky Andělské cesty, která vedla po vysunutém chodníčku kolem skály pod hradem, viděli jsme nějakého sumce, možná dva, zbytky po přestavbách Orlíku: cihly, kachle z kamen a opracované kameny. A ke konci ponoru i Vojáka, který zvláštním pádlovitým způsobem projel kolem nás a zase zmizel. Prý byl moc lehký. A vůbec to byl pěkný ponor.

   Tak zas někdy pod Orlíkem.

DvD