14.1.
   Ani brzká, vražedná osmá hodina ranní nás neodradila od potápění, které naslibovali Liberečtí potápěči. Hned na začátek musím přiznat, že vše čím se kasali a chlubili, byla pravda. Kousek za hranicema je lom, Šroťák, se skvělou viditelností. "No co, to je na Americe taky, ne?" řekl by někdo, ale my říkámě - NE! Tady je totiž na co koukat!
   Pod vodou jsou tu vzrostlé stromy, nějaké stavby, nějaké vraky aut, nějaké vraky motorek a nějaké zatopené chodby, ne dlouhé, ale super. Prostě krásné potápění, které jsme si všicni užili.
   Ani mistr provianťák nezahálel. Iveta nám připravila bagety, bábovku a něco teplého k pití. Vše bylo výborné i když, jinak jistě skvělá bageta, prošla zmenšovacím procesem už při pečení a žaludek spíše podráždila, než zaplnila. Na zásluhách to ale nic nemění - čest a sláva provianťákovi!
   Větrné počasí spíše lákalo k surfování nebo pouštění draků, než zrovna potápění, ale větrným elektrárnám takové počasí šlo evidentně k duhu! Nejspíše právě silný protivítr zapříčinil únavu zůčastněných potápěčů při dlouhém a rozblátělém výstupu od lomu k autům. Aby si někteří cestu ulechčili, dýchali ze stage lahví nějaký ten silný nitrox.
   Jen máme strach, aby lovci suvenýrů tuto krásnou lokalitu brzy nerozebrali.