29-31.8.

"Můžu přijet?"

"Přijeď!"

Tak to byl snad nejkratší telefon, který jsem kdy vedl. Na jednom konci drátu byl instruktor a dovoluji si říct i dlouholetý kamarád Roubíček, který se chtěl na naší základně potopit s několika svými cvikýři, tedy frekventanty kurzu (Kdo vlastně přišel na to slovíčko "cvikýř"? Myslím, že Jirka Hovorka. Musím se ho zeptat!).

Ohledně potápění se svými cvikýři je Roubas neuvěřitelný dříč, stráví s nimi pod vodou snad celý den. Podobně pilný je potom večer ve spotřebě chmelového moku, ale zdá se, že tím se sbližuje se svými cvikýři o to víc. Každopádně - takový účet za pivo bych mít nechtěl:! Během rozvíjejícího se večera měl Roubas čím dál tím lepší nápady až nakonec přišlo nato, že spustíme základnu na vodu. A protože ani mě nekolovala v žilách jenom krev, živě jsem souhlasil. Roubas znaleckým okem zhodnotil délku a šířku základny/lodě, podíval se na prořídlé osazenstvo, promptně odhadl hmotnost a rozhodl, že je nás tu málo. Já jsem s ním samozřejmě souhlasil, protože se mi nechtělo vstávat ze židle. Zvláštní je, že tenhle nápad ho nepustil ani druhý den a stále jen přemýšlel nad tím, jak loď dostat do řeky.

Po dlouhé době bylo fajn vidět starého kamaráda zase u vody, potápět se a vymýšlet kraviny. Snad se nám příště poštěstí dostat se pod vodu také společně.

DvD