17. -23.11.

Jen těžko je shrnout celý týden strávený potápěním i jinými aktivitami, který jsme společně strávili na Sinaji. Už při odletu nastaly sice problémy s tím ďábelským létajícím strojem, ale našim chrabrým a statečným inženýrům (oni v tom letadle sedět nemuseli!) stačila necelá půlhodina, aby opravili vadné kouřové čidlo na toaletách. Letadlo i přes moje pesimistické poznámky opravdu přistálo v Egyptě!


Nebudu zbytečně rozepisovat problémy příjezdu či dokonce jednotlivé ponory, zúčastnění je znají a ti kdo tam nebyli, ať si tam zajedou podívat a ať si pospíší! Korálový útes je stále více poškozený, devastace pokračuje a Egypt se různými a vcelku neefektivními kroky, snaží situaci zachránit. Jenže tato nařízení, či co to je, potápění značně omezují a možná spíše nahrávají místním potápěčským základnám. Zkrátka nestojí za to popisovat vše, a tak vybírám jen několik hodnotnějších okamžiků.


Prvotní problémy s výstrojí, které si téměř kompletně vybral jeden nejmenovaný člen výpravy (byl to Danda!), jsme rychle překonali a šup na reef. Během jednotlivých ponorů pak docházelo k některým netradičním situacím. Např. jsem pochopil, že když se snažím ukázat něco ve smyslu "použij zadní výfukový ventil", můžu se také dočkat toho, že mi Danda ten ventil podá do ruky. Pod vodou! Ani otázka: "Kde máš budyho?", nezůstala bez odpovědi. "Já jsem se po ní nepídil" a ukázal někam daleko na moře. Budy byl (v tomto případě byla) samozřejmě v pořádku s druhým divermasterem. Bylo by na celou knížku, o které již začínám vážně přemýšlet, složit historky a zážitky s cvikýři.


Ač prvotní překvapení lidiček nezvyklých egyptským poměrům, bylo značné - to není záchod, to je žumpa, Ježíši, já si myslela poušť a ono je to smetiště, ten jeep byl nový tak za druhý světový, a to je myslím už dávno - zvykli si všichni a nakonec se jim nechtělo ani odjíždět. Aby také jo! Všechno, včetně výborného jídla (pochvala základně), měli jak na talíři. Na lokality nás dopravovali polyfunkční terénní automobily, láhve se nějak plnily samy a tak vůbec. Mimochodem s tou pouští a smetištěm je to celkem přiléhavý příměr. Jestli někdo nemá na letenku do Egypta, ať si najde nejbližší zaneřáděnou plochu, vybere si slunečný den a jde se tam projít - je to stejné. Ne není, ještě přidat specifickou "vůni" a zástup opálených mladíků, kteří lákají na místní produkty: "Super price only for you", "You are my friend…" atd. Ale na druhou stranu ono to k tomu Egyptu nějak patří a bez toho by to snad ani nebylo to pravé, ořechové.


Přínosné a zajímavé byly i večerní diskuze nad pivem a tvrdým alkoholem. Tvrdý alkohol byl vlastní export z Čech, pivo (mimochodem docela dobré) bylo místní a témata rozhovorů vpravdě mezinárodní. Jen pro příklad: za dlouhých večerů se řešila problematika přílivu a odlivu, natočení měsíce, počet a názvy kravských žaludků ect.


Odlet, který Danda ohlásil celé odletové hale, už byl poměrně bez problémů, tedy pokud nepočítáme téměř nezaviněné půlhodinové zpoždění a opakované přistání na Ruzyni. Prý na dráze překáželo jiné letadlo. Být pilotem, tak bych nečekal! Co tam má co dělat, když přistávám já! Normálně bych ho vytroubil!:)


Poznámka nakonec. Béďa ztratil/byl mu ukraden/zapomněl v Egyptě mobil a potápěčský počítač, jestli o hledaném něco víte, ozvěte se buď přímo jemu či mě.


Díky

DvD