Po dlouhé době se mi opět dostaly do rukou staré výtisky Vodní revue. Pro ty, kterým už tento časopis nic neříká: vězte, že to byl časopis pro potápěče, jachtaře, surfaře a prostě pro lidi co měli k vodě blízko a který vycházel dlouhá léta za dob rudého temna. Pomalu jsem listoval nekvalitním papírem s ještě méně kvalitním tiskem a pročítal si některé články a musím přiznat, že jsem se příjemně bavil. Během toho pročítání a listování jsem se náhle zastavil. Vedle mě leželo ještě několik výtisků Potápění a Oceánu. těch potápěčských časopisů na krásném, kvalitním papíře, celobarevné - samozřejmě, a se spoustou úžasných barevných fotografií. Prostě časopis, o kterém jsme si za těch dávných dob, mohly nechat snad jen zdát.

    Jenže byl tam ještě jeden obrovský rozdíl, který mě právě donutil zastavit se a přemýšlet nad tím zešedlým papírem. Zatímco několik desítek let starou Vodní revue jsem přečetl prakticky celou, v Oceánu i v Potápění mě stěží zaujme sotva pár článků. A fotografií barevných rybiček už mám až dost. Kvalita článků ve Vodní revue je ve většině případů nesrovnatelně lepší a musím přiznat, že jsou i přínosnější. Dokonce i dnes mají ty nekvalitně vytisknuté řádky na nekvalitním papíře, co nabídnout.

    V době ve které Vodní revue vycházela bylo nejprve potápění v našich zemích prakticky v plenkách a když z nich konečně vyrostlo, zase nebylo k sehnání vybavení. Lidé si pomáhali, jak mohli. Sdělovali si jednotlivé lokality, popisovali je, vyměňovali si zkušenosti s výstrojí a radili si jak je možné si některé části výstroje vyrobit či po domácku vylepšit. Například jak si vyrobit hloubkoměr za pár korun. A ono to fungovalo.

    Články o potápěčských soutěžích s netradičními disciplínami doslova dýchají optimismem a přátelstvím. Je to takový rozdíl proti tomu, co vidím a čtu dnes. V čem to je? Myslím, že je to v základech. Zatímco tenkrát psali proto, aby se podělili o zkušenosti, zážitky a prostě o potápění, dnes je spousta věcí napsána, aby se člověk zviditelnil, ukázal kde byl, popřípadě jaké hloubky dosáhl a co úžasného objevil.

    Když se mi jako vykulenému klukovi dostal do rukou můj první výtisk Vodní revue přál jsem si, aby vypadal jako ty časopisy na "západě", aby byl tak krásně barevný na lesklém papíře. Netušil jsem, že si jednou budu stýskat nad tím starým časopisem s nekvalitním papírem a ještě horším tiskem.
DvD