Zátoka je u svého konce rozdělena ve dví ostrým výběžkem. Po něm vedla cesta dolů do osady a pak ještě dál, až k bývalému toku Vltavy a tak se zdá jen logické, když ponor začneme zde. Kousek od ostrohu, směrem do nitra Sladovařské zátoky, nás čeká pod vodou překvapení. I když na mapách není na tomto místě zakreslená jediná budova, narazíme tady v hloubce 16-ti metrů na vysokou zeď. Ta nepatřila žádné budově, ale byla součástí vysoké hráze, která nadržovala vodu Sladovařského potoka a hnala ji do dlouhého mlýnského náhonu až k mlýnu u Větrovských. Od hráze po proudu, po pravé straně zátoky (té straně co padá od Ždáně), narazíme nejprve na velký vrak hausbótu. Záď má zabořenou do dna zátoky v hloubce 20 metrů a jeho příď najdeme v hloubce 16-ti metrů. Do vraku se dá vlézt dveřmi na přídi, jen si musíme uvědomit, že cesta ven je zase těmito dveřmi a tak pozor na zkalení. Téměř všechna okna vraku jsou rozbita, kromě dvou kulatých oken na zádi. V některých rámech zůstali dokonce i kousky skla, tak pozor na možné poškození výstroje.
Jen kousek dál od hausbótu leží na stejném svahu ve stejné hloubce další plavidlo. Do dna je zabořena přídí a záď směřuje nahoru po svahu.
Z mlýna "U Větrovských" dnes zbylo jen pár stěn a sklep. Býval to původně panský mlýn slapského velkostatku a dnes jsou jeho zbytky spolu se zbytky osady Koranda v hloubce dvaceti metrů. Není těžké je najít, ale osadu obklopovaly z obou stran říčky, které zde měly soutok a to znesnadňuje orientaci. Potápěč, aby viděl vše co z mlýna zbylo, by se měl držet na plošině nad bývalým soutokem potoka "Sladovaře" s druhým potůčkem, kterému snad nedali ani jméno. Ve dně můžeme také zahlédnout i hlubokou díru, která sice evidentně někam vede, ale je tak malá, že by ji ani silnější potápěčská láhev neprolezla. Asi vede do nějakého sklepa, kterému se v tom místě zřítil strop. Z dalších budov zbyly jen vyvýšená místa, ze kterých vyčnívají nízké zdi na místě, kde bývaly stěny budov.