Resuscitace (reanimace, oživování)

   Pokud postižený nedýchá a má zástavu srdce, je nezbytné zahájit kroky, kterými postiženému můžeme zachránit život. Rychlé a účinné umělé dýchání, kombinované, je-li to potřeba, s nepřímou srdeční masáží může postiženému zachránit život až do doby, kdy mu bude poskytnuta odbornější pomoc. O resuscitaci by jste se měli pokusit i tehdy, jste-li na pochybách. Postiženého se snažíme oživit dokud:
  1. není obnoveno spontánní dýchání a srdeční akce
  2. si postiženého nepřevezme kvalifikovaná osoba
  3. pokud nejste vyčerpáni a neschopni pokračovat v akci
A. Airway, zajištění průchodnosti dýchacích cest
   U postiženého v bezvědomí mohou být dýchací cesty zúženy nebo zcela zablokovány. V bezvědomí chybí obranné reflexy, postižený je ohrožen ucpáním dýchacích cest kořenem jazyka, aspirací zvratků či jiných předmětů. Kterákoliv z těchto příčin může zapříčinit smrt. Volnou průchodnost dýchacích cest je proto třeba zajistit co nejdříve.
  1. Zjistíme zda pacient je opravdu v bezvědomí, uložení na pevnou podložku na záda
  2. uvolnění dýchacích cest - vyčištění prostoru úst (z úst vyndaváme ukazovákem a prsteníkem všechny cizí předměty včetně zubních protéz, hlava je zatím nakloněna na stranu)
  3. záklon hlavy
  4. Vyšetření dechu - poslechem, pohmatem a pohledem, pokud postižený začne spontánně dýchat, uložit do stabilizované polohy na boku.
B. Breathing, dýchání
   Neúčinnější metodou umělého dýchání je dýchání z plic do plic (metodou z úst do úst, z úst do nosu, z úst do nosu a úst) popř. dýchání pomocí vaku a masky. Umělé dýchání se provádí nejen u pacienta se zástavou dechu, ale i u pacienta s nedostatečným dýcháním. Vzduch, který vydechujeme obsahuje asi 16% kyslíku což stačí k udržení života.
  1. Vdechněte postiženému některým z uvedených postupů vzduch do plic a pozorujte zda se zvedá jeho hrudník. Pokud se zvedá proniká vzduch do plic.
  2. Při neprůchodnosti dýchacích cest Hiemlichův manévr
  3. Nechte postiženého dostatečně vydechnout. Pozorujte jeho výdech. Nadechněte se a opakujte vdech.
  4. Po dvou vdechnutí zjistěte pohmatem tepu srdeční akci.
  5. Pokud je zachována pokračujeme v umělém dýchání u dospělého frekvencí 10-14 vdechů za minutu (ostatní viz tabulka).
   Dechová frekvence i objem musí být přizpůsobeny stáří a velikosti pacienta. Důležitou orientaci přitom poskytuje zvedání a klesání hrudníku a odpor dýchacích cest při vdechu. Odpor dýchacích cest nesmí být zejména u kojenců překonáván násilně. Místo toho je třeba kontrolovat, zda jsou dýchací cesty skutečně volné a hlava je v dostatečném záklonu!

C. Circulation, nepřímá srdeční masáž
   Bez srdeční činnosti nemůže obíhat krev v cévách a mozek přestane být zásoben krví (potom nastává smrt velmi rychle). Cílem nepřímé srdeční masáže je udržení minimální funkce oběhu a obnovení srdečního rytmu. Pro zajištění průtoku krve při srdeční masáži jsou rozhodující tyto mechanismy:
  • srdce je stlačováno mezi hrudní kostí a páteří
  • tlaková srdeční masáž vyvolává změny nitrohrudního tlaku, které vedou k cirkulaci krve
    •    Během tlakové srdeční masáže mají pravděpodobně význam oba mechanismy, přesto je však nutno vzít v úvahu, že i při optimální technice se účinnost nepřímé srdeční masáže pohybuje jen asi mezi 20-40% normální klidové hodnoty. Pokud jste přímo přítomni zástavě oběhu lze použít před samotnou nepřímou srdeční masáží použít prekondiální úder- silný úder do hrudní kosti.
    1. Pacient musí být položen na tvrdé podložce. Zachránce klečí stranou vedle pacienta.
    2. Bod stlačení by měl být u dospělého člověka asi 2-3 prsty nad mečovitým výběžkem hrudní kosti. Na bod stlačení se přiloží dlaň ruky. Druhá ruka se pak přiloží na první. Prsty jsou přitom nataženy.
    3. Ramena záchrance jsou nad hrudníkem postiženého, lokty jsou nataženy. Pohyb vychází z trupu. U dospělého musí být vyvíjen takový tlak, aby bylo sternum vtlačeno nejméně o 4-5 cm. Tlak a uvolnění mají trvat stejně dlouho (asi 0,5s).
    4. Dlaně mají zůstat na bodě stlačování i ve fázi uvolnění. Frekvence srdeční masáže má činit 100/min.
      Záchrance či záchranci vždy u dospělého provádějí 15 stlačení srdce na 2 vdechy!
    5. Kontrolu tepu provádějte na krční tepně přibližně každý třetí cykl. Při správně prováděné resuscitaci ustupuje cyanotické zbarvení (zmodrání).
       Komplikace při srdeční masáži: fraktury žeber, pneumotorax, ruptura jater, sleziny.
       Při každé zástavě srdce je okamžitě po zhodnocení stavu nutné volat RZS. Výjimka je u dětí u nichž je možnost záchrany velmi vysoká (asi 80%), kde se nejdříve pokusíme o oživování a teprve poté voláme sanitku. U utonulých je také velmi vysoká pravděpodobnost záchrany (asi 40-50%). KPR provádíme i u lidí, kteří strávili dlouhou dobu ve studené vodě, která jejich životní funkce zpomalí (jsou popsány i případy dětí, které strávili více než půl hodiny pod ledem a oživování bylo úspěšné!).