KOSTRA
Obecná stavba kostí: kost (os, ossis) je složitý, živý, plastický orgán. Kostní tkáň je jen jednou z tkání, které se na stavbě kostí podílejí.
Podle tvaru kostí rozeznáváme: -dlouhé k. (Stehenní, pažní)
-krátké k. (K. Zápěstí)
-ploché k. (Lopatka)
-nepravidelného tvaru (dolní čelist)
Každá kost se skládá z okostice, která je na povrchu, pak je vlastní kostní tkáň a uvnitř kosti je kostní dřeň. Epifýza- koncová kloubní část dlouhé kosti. Diafýza - střední úsek dlouhé kosti.
Okostice (periosteum) silný, tuhý vazivový list, který pokrývá celou kost s výjimkou kloubních konců, které jsou pokryty sklovitou kloubní chrupavkou. Okostice je bohatě prokrvena (velký význam pro výživu kostí) a obsahuje četné citlivé nervy (vlastní kost nervy nemá, tyto nervy vedou tzv. kloubní bolest- např. naražení kosti).
Kostní tkáň - kostní kompakta a spongióza. Navrch kompakta pod ní houbovitá kostní tkáň - spongióza. Tato kostní tkáň tvoří kostní architektoniku, jejíž jednotkou je kostní trámec. Tato kostní architektonika zaručuje kosti obrovskou pevnost při malé hmotnosti.
Kostní dřeň(medulla ossium) je bohatě prokrvena, vyplňuje dutiny dlouhých kostí a drobné prostůrky mezi trámečky kosti. V mládí je v kostech zastoupena především červená kostní dřeň, která je krvetvorným orgánem. Postupně se přeměňuje ve žlutou kostní dřeň. V dospělosti je tvorba krve omezena pouze na krátké a ploché kosti.
Ossifikace - vznik a růst kosti. Buď z vaziva nebo z chrupavky - většina kostí. Kost ossifikuje z ostrůvků kostní tkáně- ossifikačních center, v dětství pak zůstává pouze chrupavčitá ploténka tzv.- růstová chrupavka, mezi epifýzou a diafýzou dlouhých kostí, a i tu postupně nahradí kostní tkáň. Růst u dívek do 18 let věku, u chlapců do 20-23 let, nicméně přestavba kostí stále pokračuje je pouze pomalejší a v závislosti na zatížení kosti (sport, zaměstnání).

Osový skelet
Tvoří opornou strukturu těla. V dospělosti má člověk přibližně 210 kostí, novorozenec přibližně 310.

Páteř(columna vertebralis)
Tvoří osu vzpřímeného těla, chrání míchu v tzv. páteřním kanálu. Nervy vystupují z páteře meziobratlovými prostory. Skládá se z 33-34 obratlů. Mezi obratli jsou pružné chrupavčité destičky- meziobratlové ploténky. Pohyblivé spojení zajišťují meziobratlové klouby. Esovité zakřivení páteře zaručuje její pružnost při chůzi a dopadu. Úsek páteře obloukovitě prohnutý dozadu se nazývá kyfóza (hrudní, křížová), ohnutí dopředu je lordóza. Obratle (vertebrae) jsou krátké kosti nepravidelného tvaru. Základ obratle tvoří tělo, ze kterého vybíhá oblouk s výběžky.
Rozeznáváme:
7 krčních obratlů (vertebrae cervicales, C1-C7)
12 hrudních obratlů (vertebrae thoracicae, Th1-Th12)
5 bederních obratlů (vertebrae lumbales, L1-L5)
5 křížových obratlů srostlých v křížovou kost (os sacrum)
4-5 kostrčních obratlů spojených v kostrční kost (os coccygis)
1. Obratel krční páteře atlas (nosič) nemá vlastní tělo. 2. Obratel- čepovec (axis) Hrudník(thorax) Je tvořen z hrudních obratlů, žeber (costa) a hrudní kosti (sternum). Fce -ochranná. Žebra - protáhlé, obloukovité kosti kloubně připojené svými hlavičkami k obratlovým tělům. Žebra -12 párů - 7pravých, chrupavka žebra se připojuje přímo k hrudní kosti 3nepravé, chrupavkami spojeny s pravými žebry 2volné, končí mezi svaly břišní stěny Hrudní kost (sternum) na jejím spodním konci je mečovitý výběžek hrudní kosti, střední část sterna je tělo a vrchní část- rukověť.

Lebka(cranium)
Lebka je především schránkou pro mozek a základní smyslové orgány. Kosti lebky jsou pevně spojeny švy, kromě spojení dolní čelisti čelistním kloubem. V dětství tyto švy chybí, místo nich jsou zde vazivové pruhy, rozbíhající se v široké vazivové blány- lupínky (fontanely). Na lebce dítěte rozeznáváme velký (vpředu těsně za čelními kostmi) a malý lupínek (vzadu před týlní kostí). Vazivové spoje i lupínky postupně ossifkují (do 24 měsíců max.). Lebka má dva základní oddíly: Obličejová část lebky -horní oddíl tvoří pevně spojené kosti, spodní oddíl je pohyblivý- dolní čelist (mandibula)- a je připojený kloubem ke spánkové kosti. Největší kostí horního oddílu je horní čelist (maxilla), zevně od ní je párová lícní kost jejíž výběžek tvoří jařmový oblouk a spojuje se spánkovou kostí. Slzní kost tvoří vnitřní část kostěné očnice. Nosní kůstky jsou podkladem kořene nosu. Patrová kost a radličná kost tvoří stěny nosní dutiny, patrová kost společně s výběžkem horní čelisti tvoří patro. Jazylka (os hyoideum) je drobná kůstka uložená pod dolní čelistí.
Mozková část lebky -vytváří kostěné pouzdro mozku, které ohraničuje mozkovou dutinu- mozkovnu. Horní plocha lebečních kostí tvoří lebeční klenbu (kalva). Spodina lebky se nazývá lebeční báze. Týlní kost (os occipitale) tvoří celý zadní oddíl lebky. V týlní kosti je týlní otvor (foramen magnum), kterým vstupuje do lebky mícha. Klínová kost (os sphenoidale) je před týlní kostí, tvoří střední úsek lebeční spodiny. Spánkové kosti (ossa temporiala) jsou vsazeny mezi klínovou a týlní kost. Čelní kost (os frontale) dotváří přední prostor lebeční dutiny. Do čelní kosti je vsazena čichová kost. Temeni kosti (ossa parietalia) mají tvar obdélníkových misek tvořících vrchol lebeční klenby.

Dutiny hlavy
- duté prostory v některých lebeční kostech: dutina čelní, čelistní a vedlejší dutiny nosní. Za normálních okolností jsou všechny tyto dutiny spojeny přirozenými průchody s dýchacími cestami. Tzn. ,že pokud jsou tyto průduchy volné je tlak v těchto dutinách stejný jako v dýchacích cestách. Jsou-li vývody těchto dutin zduřeny následkem zánětu nebo ucpány hlenem (při rýmě)(kontraindikace k potápění), dochází při zvětšení tlaku k průniku krve do těchto dutin, což způsobuje silnou bolest, ale nepotřebuje za normálních okolností vyšetření lékaře a hojí se spontánně do několika dnů.

Horní končetina
Lopatkový pletenec (pletenec HK) tvoří lopatka (scapula) a klíční kost (clavicula). Lopatka má na hřbetní straně hřebenový výběžek který končí nad kloubní jamkou rameního kloubu plochým nadběžkem- acromion. Tento nadpažek je místem, které se při pádu na rameno často láme. Pažní kost (humerus) je typickým představitelem dlouhých kostí. Vřetení kost (radius) leží na palcové straně předloktí a loketní kost (ulna) na malíkové straně. Loketní kost má na svém horním konci rozšířenou plochu, do které je zasazena kladka pažní kosti. Tato rozšířená část je zakončena hmatatelným výběžkem- okovcem (olecranol ulna). Kostru zápěstí (carpus) tvoří 8 kůstek seřazených ve dvou řadách. Člunková kost leží v první řadě na palcovém okraji. Při pádech snadno praská a obtížně se hojí. Záprstních kostí je pět (os metacarpale l-V). Následují články prstů, palec 2 články, ostatní prsty mají články 3.

Pánev
Pánevní kosti tvoří kruh- pánevní pletenec. Pánevní kost (os coxae) je u dospělého člověka jednotná vzniká spojením tří kostí: kyčelní, stydké a sedací. Kyčelní kost tvoří horní část pánevní kosti. Stydká spona (není to kost!) je destičkovitá chrupavka vsunutá mezi sousedící stydké kosti. Mezi mužskou a ženskou pánví je rozdíl a to především v šířce (uzpůsobení k porodu).

Dolní končetina
Stehenní kost (femur) zapadá do kloubní jamky pánevní kosti kulovitou hlavicí, kterou s tělem femuru spojuje dlouhý krček stehenní kosti. (Vrozené vykloubení kyčelního kloubu). Nad krčkem je na femuru vytvořen velký kostěný výběžek- velký chocholík (trochanter). Pod krčkem je malý chocholík. Holení kost (tibia) je na přední části bérce. Lýtková kost (fibula) se velmi snadno láme. Zanártní kosti (tarsus) tvoří 7 poměrně masivních kostí z nichž největší je patní kost, dále pak hlazení kost a zbývající jsou 3 klínovité kůstky, krychlová a člunková kost. Na 5 nártních (metataryálních) kostí navazují články prstů (falangy). Čéška (patela) je kost, která nemá spojení s jinou kostí pouze se svaly. Tvoří pro svaly jakousi kladku v oblasti kolenního kloubu.

Spojení kostí- klouby
Kloub (articulus) se skládá z pouzder, kloubních konců kostí a pomocných zařízení kloubu- např. chrupavčité destičky. Při léčení kloubů je potřeba především jejich znehybnění v tzv. střední poloze kloubu- poloha ve které je kloubní pouzdro nejméně namáháno a vazivová vlákna se nejméně zkracují. Pro jednotlivé klouby je tato poloha rozdílná.

Klouby HK:
Rameni kloub (articulus humeri) je velmi pohyblivým kloubem díky kulovité hlavici pažní kosti. Kloubní pouzdro je volné a hlavice se snadno vykloubí- luxace. Loketní kloub (articulus cubiti) je kloub v kterém se spojuje pažní, loketní a vřetení kost. Vřetenozápěstní kloub- je mezi kostmi předloktí a první řadou zápěstních kůstek. Klouby ruky zajišťují pohyblivost ruky. Palec je schopen opozice!

Klouby DK:
Kyčelní kloub (articulus coxae) kloubní hlavice femuru a hluboká jamka na pánevní kosti umožňují velkou pohyblivost a zároveň velkou pevnost tohoto kloubu. Kolenní kloub (articulus genus) je největší a nejsložitější kloub v těle. K vyrovnání zakřivených kloubních ploch jsou mezi tibií a femurem dvě chrupavčité destičky- menisky. Kloubní pouzdro je velmi silné a je zpevněno postranními vazy. Uvnitř kolena jsou dva zkřížené vazy. Hlezenní kloub (articulus talocruralis) spojuje bércové kosti a hlezenní kost. Kloub má velmi slabé pouzdro, které se při špatném došlápnutí snadno trhá. Klouby nohy jsou oproti kloubům ruky méně pohyblivé. Kosti nohy jsou svým vzájemně uspořádány tak, aby tvořily nožní klenbu, která je důležitá pro pružné našlapování.