Dýchání je děj, při kterém organismus získává a spotřebovává vzdušný kyslík a vylučuje oxid uhličitý. Ve tkáních dochází k oxidaci organických látek získaných z potravy, přičemž se uvolňuje energie a zůstává voda a oxid uhličitý.
Zevní dýchání- ventilace, je výměna plynů mezi atmosférou a krví ke které dochází v plicích. Nadechnutí- inspirace, vydechnutí- expirace.
Vnitřní (tkáňové) dýchání zajišťuje výměnu plynů mezi krví a tkáňovými buňkami. Rozvod plynů mezi vnitřním povrchem plic a buňkami obstarává krev.
- Stavba dýchacích cest
- Nosní dutina- (cavum nasi) předhřívá vdechovaný vzduch na tělesnou teplotu, je očištěn od mechanických nečistot, vdechovaný vzduch se v nosní dutině zvlhčuje a lymfatická tkáň v podslizničním vazivu je první bariérou proti vniknutí infekce do organismu. Pachové látky se na povrchu sliznice rozpouštějí a dráždí čichové buňky.
- Nosohltan- (nasopharynx) je horní úsek hltanu. Do nosohltanu ústí eustachovy trubice, které slouží k vyrovnávání změn tlaků vzduchu ve středoušní dutině. V blízkosti obou trubic jsou nakupeny lymfatické uzlíky nazývané nosohltanové mandle.
- Hrtan- (larynx) kostra hrtanu je tvořena hrtanovými chrupavkami z nichž je největší štítná chrupavka pod níž je prstenčitá chrupavka (mezi těmito chrupavkami se provádí tzv. koniotomie), ke které jsou kloubně připojeny dvě trojboké hlasivkové chrupavky. Dutina hrtanu je od hltanu oddělena hrtanovou příklopkou (epiglotis), která se při polykání uzavírá a tím zabraňuje vdechnutí jídla nebo pití. V bezvědomí tento mechanismus selhává.
- Průdušnice- (trachea) je trubice, která navazuje na prstenčitou chrupavku. Trachea vstupuje do hrudníku, kde se větví na pravou a levou průdušku. Délka průdušnice je asi 13cm, průsvit 1,5-1,8cm.
- Průdušky- (bronchy) pravá průduška probíhá téměř v přímém pokračování průdušnice, proto vdechnuté předměty snáze zapadnou do pravé průdušky. Po vstupu obou průdušek do plic se bronchy mnohonásobně větví na tzv. bronchiální strom.
-
PLÍCE
Plíce (
pulmo, pulmones) vyplňují převážnou část hrudní dutiny. Pravá plíce se dělí na tři laloky a levá plíce na laloky dva. Bronchy se po vstupu do plic dělí na lalokové bronchy, dále pak na segmentové bronchy a ty pak na respirační bronchy- průdušinky, které se mírně rozšiřují a na rozšířené úseky nasedají polokulovité váčky- plicní alveoly. Alveoly (plicní sklípky) mají tzv. polopropustné membrány (tloušťka asi 0,001mm), přes které probíhá výměna plynů.
Vdechovaný vzduch se skládá z přibližně 21% kyslíku a 79% dusíku dále pak ze vzácných plynů a oxidu uhličitého. Vydechovaný vzduch má 16% kyslíku, 5% kysličníku uhličitého a 79% dusíku. To znamená že 5% kyslíku je v organismu proměněno v kysličník uhličitý. Kyslík je v krvi vázán na červené krvinky- kyslík se z červených krvinek snadno uvolňuje.
- Oxid uhličitý je vázán trojím způsobem:
- a) volně rozpuštěný v krevní plazmě
- b) váže se na hemoglobin
- c) největší část se ho váže ve formě uhličitanů v krevní plazmě.
-
Dusík je volně rozpuštěn v krevní plazmě. Plyny se do krve ze vzduchu dostávají v alveolech difúzí. Potřeba nadechnutí není v těle řízena nedostatkem kyslíku, ale větším množstvím kysličníku uhličitého v krvi, což vede ke zvýšení kyselosti krve. Při klidném dýchání je objem vdechu 500-600ml tato hodnota se nazývá klidový dechový objem. Vitální kapacitou plic udáváme maximální množství, které můžeme vydechnout po maximálním nádechu je hodnota je u žen 3200ml a u mužů 4200ml, ale je značně závislá na velikosti jedince a na druhu dlouhodobé fyzické zátěže (u sportovců je podstatně vyšší, až 5,5l). Mrtvý dýchací prostor je prostor v kterém zůstává nevydýchaný vzduch. Objem mrtvého prostoru je asi 150-230ml.(tento prostor se dále zvětšuje například šnorchlem).
Stavbou a tvarem je hrudník přizpůsoben k zajištění dýchacích funkcí- zakřivení žeber jejich kloubní spojení s obratli, stavba a uložení dýchacích svalů atd. Dutina hrudní je zevnitř krytá pohrudnicí na povrchu plic je poplicnice.
Vdech (inspirium) je aktivní děj zcela závislý na činnosti dýchacích svalů- bránice, zevní mezižeberní svaly aj. tzv. hlavní dýchací svaly. Při zvýšené námaze se zapojují i tzv. pomocné dýchací svaly. Bránice je plochý sval, který odděluje hrudní a břišní dutinu, při dýchání se chová jako píst zajišťující až 80% ventilace plic.
Mezi pohrudnicí a poplicnicí je štěrbina, která se nazývá pohrudniční dutina a je vyplňena10-15ml vodnaté tekutiny. V této dutině je mírný podtlak, který způsobuje, že pružné plíce v kterých je atmosférický tlak, se rozepínají do zvětšujícího se prostoru pohrudniční dutiny. Dojde-li k průniku atmosférického tlaku do této dutiny následuje kolaps plíce a dušení- pneumotorax.
Výdech (expirium) je pasivní děj při kterém se uplatňuje pružnost plíce.
Normální klidová frekvence dýchání je 12-18 vdechů/min, přičemž vymění 6-8l vzduchu (při námaze, až150l/min). Děti a kojenci dýchají mnohem rychleji 20-30 dechů/min. Při klidném dýchání plíce pracují hluboko pod svou maximální kapacitou.
Barevné změny při nedostatečném prokrvení- hypoxii, nebo při cyanóze- nedostatek kyslíku v krvi jsou nejlépe znát na rtech, ušních lalůčcích a nechtových lůžkách. Při hypoxii má kůže bledé zbarvení, při cyanóze je modrá.