Utonutí je definováno jako smrt udušením z nedostatku vzduchu, způsobená zaplavením dýchacích cest tekutinou, zatímco tonutí je stav, kdy člověk tuto příhodu, třeba i dočasně, přežije. Počet utonulých v České republice je 200-300 osob za rok. Tonoucí jsou většinou děti a mládež. Téměř 80% tvoří muži. U 20% utonulých dospělých je prokázáno požití alkoholu.
Tonutí a utonutí může probíhat s aspirací tekutiny nebo bez aspirace (mluvíme o mokrém a suchém tonutí). Tonutí bez aspirace se vysvětluje reflexní zástavou dechu při ponoření a reflexním uzávěrem glotis (hrtanová závěrka) při vniknutí vody do oblasti hrtanu. Každá forma tonutí ohrožuje život především akutní hypoxií (nedostatek O2) a nikoliv aspirací. I u mokrého tonutí jde o takové množství aspirované vody, jaké se může bez problémů z alveolů resorbovat.
Jestliže dojde k aspiraci většího množství vody (přes 2l), pak vede sladká voda následkem svého nízkého osmotického tlaku k vstřebávání vody z plic do krevního oběhu, přitom dochází k poškození struktury plicních sklípků s následným otokem plic a vzniká hemolýza (rozpad červených krvinek). Vdechnutím slané vody dochází, díky jejímu vysokému osmotickému tlaku) k plicnímu edému, hypovolémii a hemokoncentraci.
Při první pomoci jsou rozdíly mezi tonutím v sladké a slané vodě zanedbatelné.
Podchlazení, provázející tonutí v chladné vodě má ochranný vliv na vznik mozkových komplikací z nedostatku kyslíku. Umožňuje úspěšnou resuscitaci i po delší době. Jsou popsány případy úspěšné resuscitace i po tonutím trvajícím 40 minut.

Ošetření:

technická první pomoc, po vytažení se nezdržujeme vyléváním vody z plic (u tonoucích ve sladké vodě je již stejně resorbována)

poloha vodorovná na zádech, při bezvědomí stabilizovaná poloha uvolnění a udržování volných dýchacích cest (trojhmat)- podezření na poranění páteře!

Podání O2

zábrana prochlazení (svléknout mokré oblečení)

v případě potřeby KPR

RZS