- Mezi základní výstroj tedy patří:
- Maska
- Šnorchl
- Ploutve
- + další doplňky potřebné pro bezpečnost, nebo jsou potřebné pro potápění v dané oblasti.
Maska
Umožňuje potápěči pod vodou ostré vidění. Aby nedocházelo k zaplavování masky vodou je důležité, aby dobře seděla na obličeji. V prodejně to vyzkoušíme tak, že pásek masky dáme před její zorníky a masku nasadíme na obličej a mírně přitlačíme, nebo mírně nasajeme vzduch nosem. Pásek stále necháváme před maskou a do masky nevydechujeme vzduch nosem! Maska, pokud opravdu dobře sedí, z obličeje nespadne a to ani po mírném předklonu (drži mírným pod tlakem v masce). Bohužel u vousatých pánů tento způsob zkoušení nebude moc platný - vzduch se do masky dostane skrz vousy. Tady nezbývá nic jiného než si zkusit masku od kamarádů na bazéně a vybrat tu, která bude sedět nejlépe.
Lícnice masky i její pásek je ze silikonu, což samotné masce zajišťuje při správném zacházení dlouhou životnost. Silikon nemá rád přímé sluneční záření a tak je lepší masku schovávat do stínu. Pokud budeme masku používat v bazénu s chlorovanou vodou, nebo po potápění v moři, je dobré ji umýt ve sladké vodě. Samozdřejmě je potřeba masku chránit i před mechanickým poškozením.
Na zornících, sklech, masky si často můžeme přečíst nápis "Tempered …" - tvrzené sklo. Toto sklo zaručuje, že při jeho poškození se nevysype potápěči přímo do obličeje, ale zůstane pevně držet v původním usazení. Podobné vlastnosti má i organické sklo (na masce je nápis "Safety lens"), ale bohužel, toto sklo se extrémně mlží, proto nekupujte žádnou masku o níž si nejste jistí, že její zorník je z tvrzeného skla! Proti mlžení těchto skel si potápěči vžili jednoduchý trik - plivnou si do masky a slinu na jejích zornících pořádně rozmažou a opravdu to pomáhá! Pro ty útlocitnější se vyrábějí přípravky proti mlžení skel, dostupné v potápěčských prodejnách, nebo, jak lidé nosící brýle dobře vědí, se podobný přípravek dá sehnat i v optikách. Mlžení také značně zabrání, když novou masku umyjete v jarové vodě.
Maska by měla mýt co nejmenší vnitřní objem, aby bylo jednoduché ji pod vodou vylít a zároveň co největší zorný úhel. Tady musíme promluvit o rozdílu mezi dvouzorníkovou a jednozorníkovou maskou. Dvouzorníková má většinou menší vnitřní objem a větší zorný úhel (není to pravidlo!), ale ne vždy úplně přesné posazení skel v masce zaručuje stejné zobrazení okolí pro obě oči. Většinou jsou pohledy přes každý zorník mírně i když skoro neznatelně posunuty což může některým potápěčům způsobovat i bolesti hlavy a očí. Jednozorníková maska tento problém, díky jedinému sklu, nemá, ale zase má menší zorný úhel, větší vnitřní objem a nedají se do ní zasadit dioptrická skla s takovou jednoduchostí, jako do dvouzorníkové masky. To jistě u dvouzorníkové masky ocení potápěči, kteří přeci jen nějakou tu dioptrii nosí.
Rozdíl mezi maskou a brýlemi je především v tom, že maska překrývá i nos. To je důležité především pro vyrovnávání tlaku v masce. Brýle by už v relativně malých hloubkách způsobily baratrauma očí. Těsnění kolem nosu musí být lechce dosažitelné a dostatečně velké, aby se dal vyrovnat tlak i v silných rukavicích.
Pásek masky musí být v zadní části rozšířený, aby se tlak pásku rozložil na větší plochu a tím nedocházelo k bolestem v týlu od otlačení po delších ponorech. Přezka spojující pásek se samotnou maskou by měla být dobře dosažitelná a dobře ovladatelná.
Šnorchl
Je především určen k plavání na hladině ať už při přístrojovém potápění, nebo při potápění na nádech a při různých potápěčských sportech kde je ještě důležitější, než při přístrojovém potápění. Při plavání na hldině nám umožňuje dýchat a zároveň pozorovat dění pod vodou. Slovo šnorchl pochází od "snorkelu" - zařízení na ponorkách umožňující rychlou výměnu vzduchu.Náustek šnorchlu musí být dostatečně pohodlný pro dlouhé držení v ústech. Důležitá je délka šnorchlu a jeho průměr. Z úzkého se špatně dýchá a široký zas zvětšuje jeho mrtvý prostor a špatně se vyfukuje, což platí i pro delší šnorchly. Délka trubice je omezena hloubkou v jaké ještě dýchací svaly překonají rozdíl tlaku mezi hladinou a hloubkou, tak, aby se potápěč ještě celkem snadno nadechl. Vnitřní průměr bývá 16-19mm a délka od 30 do 45 cm.
Šnorchly jsou často ve spodní části opatřeny klouby, které umožňují snadné nastavení náustku vůči samotné trubici. Pro přístrojové potápění je v této části mnohdy ohebná vrapová trubice.
Poslední dobou se na šnorchlech objevily takzvané "ventily". Při vynoření nad hladinu se i část samotného šnorchlu dostane nad hladinu. V šnorchlu, který nemá ventil zůstane voda v celé jeho délce, tedy i v té části co je už nad hladinou, kdežto u šnorchlu s ventilem, voda co je ve šnorchlu nad vodní hladinou odteče ventilem a potápěč tak nemusí vyfukovat celý objem šnorchlu. Ventily také značně zvyšují jeho cenu a někteří potápěči o jeho účinnosti v praxi pochybují i přes to, je jeho používání časté.
Důležitý je i držák šnorchlu. Ten ho přidržuje na pásku masky. Držák má různá konstrukce, obecně se dá říci, že držák musí šnorchl bezpečně držet na pásku masky, aby se šnorch neztratil a přesto musí být jednoduché z něho šnorchl sundat.
Ploutve
Umožňují potápěči rychlé a efektivní plavání a zároveň uvolňuje ruce. Pokud jsou dobře navrhnuty, zvyšují účinnost plavání až o 60%. Je mnoho druhů ploutví, které vyrábí mnoho výrobců, ale pro potřeby přístrojového potápění stačí rozdělení na ploutve tzv. bazénové či botičkové a ploutve páskové.Botičkové ploutve mají, jak už název napovídá, měkkou, gumovou botku, která musí potápěči dobře sednout. Pokud bude botka příliš velká, ploutev bude z nohy při plavání padat a naopak, když bude malá, potápěče budou bolet nohy, stejně jako z malých bot. Je tedy důležité si i tyto ploutve vybírat jako boty v obchodě - podle velikosti botky. Tyto ploutve bývají většinou menší, než páskové ploutve, což umožňuje rychlou změnu směru i rychlosti. Vyjímkou jsou např. botičkové ploutve k rychlostnímu plavání (zde se často používá tzv. monoploutev), které jsou poměrně dlouhé. Extrémně dlouhé ploutve s oblibou používají i potápěči překonávající hloubkové rekordy v potápění na nádech.
Páskové ploutve mají botičku v zadní části otevřenou se stahovacím páskem. Plavání "naboso", není v těchto ploutvých vhodné, jsou dělány pro použití s neoprénovou botkou. Pásek v zadní části, umožňuje do ploutve používat na různé neoprénové botičky i přesto je potřeba ještě v obchodě zkontrolovat, jestli se do ploutve s neoprénovou botičkou dostanete. I tyto ploutve jsou vyráběny v různých velikostech jako - S, M, L, XL. Páskové ploutve mají větší list, než botičkové ploutve a používají se pro přístrojové potápění. Pro potápění je praktické brát si s sebou náhradní pásek, pro případ jeho přetržení.
Tvarů, konstrukcí i barev ploutví je v dnešní době už značně nepřeberné množství a tak záleží prakticky jen na vkusu potápěče a na tom, co mu vyhovuje. Některé ploutve používají ke zvýšení účinnosti kanálů, jiné využívají zvláštních gumových prolisů. Objevují se také ploutve s rozlišením na levou a pravou nohu atd…
K výrobě ploutví se používá gumy a různých plastů a jejich údržba je jednoduchá - po používání v chlorované, nebo slané vodě, opláchnout vodou sladkou.
A co navíc
Pro potápění v našich vodách, je více než dobrým doplňkem potápěčský nůž. Nikdy nevíte, do čeho se pod vodou můžete zamotat. Obzvlášť nebezpečné pro potápěče, jsou rybářské vlasce, kterých je v našich vodách plno.Naproti tomu, nůž nošený v některých zemích s bohatým korálovým mořem, je známka, že do něčeho chcete "šťourat" a budou se na vás dívat skrz prsty. Proto je potřeba si vždy zjistit jaké podmínky v té které zemi pro potápění panují.
Botičky, ať už neoprénové nebo nějaké obyčejné do vody, jsou všude u moře užitečné, aby si potápěč neporanil nohu při přecházení mělkého reefu, nevrazil si do nohy trn ježka nebo dokonce našlápl na nějakou jedovatou potvůrku. David vonDrášek